26. července 2018
Některá zaměstnání s sebou nesou i riziko úrazu. Například ta, kde bývá často mokrá podlaha. Přesně to se stalo paní Heleně. Jak jsme jí pomohli s neochotným zaměstnavatelem, co nechtěl přijmout odpovědnost?
Paní Helena pracuje v masokombinátu. Co čert nechtěl, po úklidu zůstaly železné schody mokré, jí sjela noha, ze schodů spadla a poranila si záda. Léčení a následné rehabilitace si vyžádaly dlouhou pracovní neschopnost, a i když zaměstnavatel úraz nejprve uznal jako pracovní a zdálo se, že vše půjde jako po drátkách, opak byl pravdou.
V momentě, kdy se paní Helena na svého zaměstnavatele obrátila s nárokem na náhradu škody, tedy náhradu ušlého výdělku a léčebných výloh, k výplatě se neměl a začal spekulovat, že nic platit nebude, protože paní Helena uklouzla, protože je nešikovná. Obrátila se proto na nás, abychom jí s uplatněním jejích práv pomohli.
Případ jsme posoudili a zaměstnavatele oslovili s vyčísleným nárokem. Celkem to dělalo 286 000 Kč. Zaměstnavatel teprve tehdy uznal, že zaplatit musí, ale začal si vymýšlet, jak nárok paní Heleny zkrátí, protože mu to dovolují jeho vnitřní předpisy. Museli jsme mu na několikrát vysvětlit, že ke krácení nároku zaměstnance na náhradu škody může dojít pouze v případech, které zákon stanovuje, a že jeho vnitřní předpisy v žádném případě nemají před zákonem přednost. Dále jsme mu na několika soudních rozhodnutích ukázali, že v případě, kdy by požadovanou částku nevyplatil celou, neměl by u soudu sebemenší šanci na úspěch, a navíc by musel paní Heleně hradit i náklady soudního řízení.
Konec dobrý, všechno dobré. Zaměstnavatel po několika jednáních s našimi právníky nárok paní Heleny uznal a vyplatil jí požadovanou částku v plné výši. A paní Helena? Ty byla nejen ráda, že díky naší pomoci obdržela vše, na co měla právo, ale také že jsme jí ušetřili spoustu času a nervů, které by ji dohadování se se zaměstnavatelem stálo.