27. září 2017
Levitující lidé už dávno netáhnou. Nejnovější šlágr představují levitující kamínky. A zdaleka nepřicházejí v míru! Poletují si kolem silnic a rozbíjejí čelní skla projíždějících vozidel. Zaútočily i na pana Stanislava. A co čert nechtěl, nejenže se stal obětí tohoto hrozného spiknutí, ale navíc mu pojišťovna nechtěla věřit.
Když si čelní sklo čas od času vybere za svou toaletu jeden z prolétajících opeřenců, zaskřípe se zuby, ale jede se dál. Když ovšem čelní sklo využije jako přistávací plochu kamínek, který odlétl od kola před námi jedoucího vozu, začíná opravdová patálie. Čelní sklo pana Stanislava bylo po takovém zásahu na odpis. Naštěstí druhý řidič přijal svůj díl odpovědnosti a podepsal záznam o dopravní nehodě, který posloužil panu Stanislavovi jako základ pro uplatnění nároku na úhradu škody u viníkovy pojišťovny. Zdánlivě banální situace ovšem rázem doznala řádné praskliny.
Pojišťovna se nechala slyšet, že neexistují dostatečné důkazy, že kamínek, který poškodil čelní sklo pana Stanislava, skutečně odlétl od kol jejího klienta. Shodné tvrzení obou řidičů nezahrnula do úvahy, protože nemohli vidět, jak se událost stala. Záznam o nehodě považovala pojišťovna za snůšku předpokladů a domněnek, a odmítla proto uhradit panu Stanislavovi škodu způsobenou na čelním skle.
Obstarali jsme vyjádření spolujezdců obou řidičů, kteří celou situaci popsali podobným způsobem jako řidiči. Navíc vyšlo najevo, že se na krajnici silnice nacházela vrstva štěrku a v okamžiku nárazu kamínku neprojíždělo v blízkosti žádné jiné vozidlo. Pojišťovně pod tíhou nově dodaných důkazů nezbylo nic jiného, než panu Stanislavovi pojistné plnění vyplatit. A panu Stanislavovi spadl kamínek ze srdce.